Většina společnosti i její činnosti je postavena na rozdělování.
Začneme dětmi ve škole. Rozdělíme je podle stáří. V tělocviku je pak ještě rozdělíme podle výšky. A ano samozřejmě podle jejich výkonu. Nejen v rychlosti běhu, ale taky schopnosti počítat.
Popsat, ohodnotit a rozdělit.
Rozdělení, můžeme v přeneseném významu nazvat explozí. To je jeden pohyb – ven. Pak je tu pohyb druhý – imploze – dovnitř, neboli slučování.
Do školy to dítě často cestuje autem nebo autobusem. A ty jsou zase poháněny rozdělením. Buďto vybuchují, rozdělují se, frakce ropy nebo rozdělujeme atomové jádro.
Sociální skupiny, sousedé a dokonce i rodiny se až násilím rozdělují podle svých názorů. Ještě včera jsi byl přítelem, dnes vím že volíš toho, tak už jsi nepřítelem.
Covid i Ukrajina přinesli asi největší rozdělení naší společnosti za poslední desítky let.
Oba tábory křičí, že chtějí zdraví a mír. A přitom válčí mezi sebou.
Sociologové mluví o tom, že vlastně poslední 3 roky máme (latentní) občanskou válku. Naštěstí bez fyzických zbraní, ale…
Všude samé rozdělení.
Přitom už vodní mistr Viktor Schauberger před více než 100 lety předstoupil před zástupce vědy a oznámil jim, že celá věda a technika je špatně. Vše je postaveno na explozi, na rozdělení. Je třeba se zastavit, celou dosavadní vědu a techniku nechat být a začít novou éru slučování. Éru imploze. Věk biodynamiky.
Tento věk spojení můžeme vidět už v některých nových školách. Spojují se děti nejen různých výkonů ale i různých věků a tříd. Mladší mají vzory a pomocníky ve starších. Starší se učí vcítění, trpělivosti a pokoře na spolupráci s mladšími.
Ale pozor. Nesnažím se Vám tu namluvit, že rozdělování je vždy špatně. Je to zcela přirozené. Příroda také rozděluje a to velmi striktně. Jenže příroda zná oba pohyby, explozi i implozi. Ven i dovnitř. Rozdělení i sloučení.
Příroda ale rozdělení používá jako pohyb smrti. Pohyb rozkladu. Ten je neméně důležitý, bez něj by nemohlo nadejít nové slučování – nový život. Stejně potřebné jsou tedy oba.
A co teď s tou naší společností? Naštěstí tu máme něco nad rozumem. Který hlavně umí-rozdělovat. Je to přece roz-um.
My tu ale máme umění. Ach ano, umění! Ten most ke světlým výšinám.
Nadšeně skládáme libé melodie. Spojujeme jednotlivé tóny do harmonických akordů.
Slučujeme základní barvy a dostáváme barvy nové a nové. Tvoříme povznášející obrazy.
Zakládáme společenství a kruhy. Jeden je organizátor, druhý umělec, třetí stavitel, čtvrtý umí vykonávat. Až ve společném zachvívání a spolupráci vytváříme velká díla.
Nechci stavět vzdušné zámky nebo budovat utopie. Každý jsme jedinečný, máme své tóny a barvy a ty nás přirozeně táhnou ke stejnorodým lidem. Potud je vše přirozené a správné – vznikají společenství na základě stejnorodosti.
Ale můžeme si vybrat, jak se budeme chovat k „těm druhým“. Buď budeme posilovat, to co máme rozdílné nebo budeme hledat, co máme společné a na tom budeme stavět a tvořit.
Tvořit nového člověka, novou společnost, skrze které přijde i nový věk celého lidstva.
My tvoříme Harmonii Zvuku. Na festivalech zažíváme velikou, ale opravdu velikou různost. Všem návštěvníkům našeho stánku nebo semináře se ale snažíme nabídnout inspiraci, pohled na věci jinak a snad i trochu vzájemné úcty. A taky všem ukazujeme hru na intuitivní kalimby. Ta nás dokáže spojit během vteřin, ať už volíme toho, onoho, nebo volíme nevolení. Všichni spolu na kalimby zníme dobře 🙂
A co si o tom myslíte Vy? Žijeme ve společnosti rozdělení nebo přeháním? A pokud ano dá se s tím něco dělat? Může s tím něco dělat jednotlivec, třeba Vy? Napište nám o tom do diskuze na mém osobním FB profilu.
