Vědci z Harvardu dělali dlouhodobý výzkum po celém světě. Zjistili, že 3 roky po maturitě si studenti pamatují 3% látky (s číslem si nejsem jistý, ale bylo to mizivé) a tak dospěli k tomu, že přehnaným množstvím učiva děláme děti ve skutečnosti hloupějšími…
Moc se těším až jednou bude nová škola. Odpusťte mi to – ale nepředstavuji si, že to bude ta tzv. svobodná (většinou spíš volná) škola, kde děti řídí vše.
Představuji si to tak, že většina předmětů bude volitelná, takže ano dítě, si bude vybírat to, kam chce směřovat. Bude to tedy to stokrát opírané „sebeřízení“. Takto nebudou v daném oboru jeho znalosti dostatečné, ale přímo vynikající, protože se od začátku dobře zaměřil.
ALE. Zároveň si představuji, že bude dítěti pomáháno najít cestu k tomu, co je mu vlastně cizí. Rozhodně ne ke všemu jako dnes, ale věci jako historie, umění, filozofie a další jsou prostě předměty, které (správně uchopeny) nás dělají více lidmi.
Když jsem byl malý, tak mě říkali: Tomášu, ty sa hlavně dobře uč! protože ty! Ty sa rukama nikdy živit nebudeš ! (a vy už možná znáte ten příběh o živnostníkovi-řemeslníkovi roku za jmk)
Tělocvik a hudební výchova mě tak zkazili průměr na vysvědčení, že jsem kvůli tomu nemohl na střední bez příjimaček.
A znáte mě, že. 15let cvičím taichi, jogu, chikung. Jsem muzikoterapeut a výrobce harf a kalimb.
Ale víte co by mě nejvíc pomohlo? Aby mě kdysi pomohli právě v tom, co mě nešlo. Tím, že jsem se proměnil a nakonec dělám zcela něco jiného než k čemu jsem kdysi šel, tak mám někdy pocit, jako by mě chyběly kolečka v hlavě.
Jak moc by mě pomohlo, kdyby právě kvůli mé nezručnosti si mě někdo vzal pod laskavé vedení a učil by mě, jak s tou hmotou zacházet.
Jak moc by mě pomohlo, když jsem si natřikrát zlomil v dětství nohu, velmi jsem skrz to ztloustnul a ještě více se vzdálil pohybu – jak moc by mě tehdy pomohlo, kdyby místo tak potupného!! zkoušení a srovnávání si mě někdo vzal pod laskavé vedení a ukázal mě cestu k pohybu, síle a snad i mužnosti.
Ach! A jak moc moc moc by mě pomohlo, kdybych místo dvojky z hudebky (protože horší známka se nedávala) a opět tak potupné zkoušení (ne)zpěvu před druhými si mě někdo vzal pod laskavé vedení a naučil mě intonovat (zpívat)!
Nikomu to nemám však za zlé! Sám jsem rodič a k pedagogice mám taky blízko a tak vím, jak velká výzva je právě to „laskavé vedení“ ve věcech, které dítěti sami nejdou a tudíž je ani nechce…
Můžete namítnout, no jo, ale to je tvoje cesta. Kdo z nás se otočí v životě o 180 stupňů a stane se vlastně opakem toho, kým byl a pak tak moc naráží na své hranice, které musí stále posouvat?
Jenže toto není o mé osobní cestě, toto je platné všem.
I kdybych byl učitelem, ajťákem, právníkem nebo doktorem – jednou jsem muž a mám mít alespoň základní mužské schopnosti. V minulosti jsem měl u sebe na brigádách chlapce, kteří v tomto potřebovali velmi pomoct. Já se to o to snažil. O to laskavé vedení. Ale bylo to těžké pro obě strany a za některé situace se museli stydět sami před sebou, natožtak před druhým…
I kdybych celý den seděl v kanceláři a jezdil autem a „jakobych“ nepotřeboval k životu mít pohyblivé zdravé tělo – tak už víte co, o to víc bych právě potřeboval už dávno v sobě mít tu lásku k pohybu.
A na konec. I kdybych nebyl muzikoterapeutem a výrobcem nástrojů. Umět zpívat a co zpívat, ale třeba taky kreslit, jsou stejně důležité dovednosti jako umět psát. Jsou to základní nástroje sebe vyjádření, které jsou dokonce i samo léčivé!
Ach ano, tak takto si představuji novou školu. Děti budou v tak podporujícím prostředí, že od raného dětství si sami najdou vlastní cestu. A k tomu navíc budou mít laskavé vedení, moudré a zralé učitele, kteří jim ukáží cestu i k tomu co jim nejde, co třeba ale zrovna ony potřebují….
Jinými slovy, každý obor by vyučoval mistr. Jenže, jak jsem kdesi četl, aby někdo byl uznaný za mistra, musel být nejprve mistrem v Božích Zákonech (ve vědomém umění Života, chcete-li raději tato slova) a až jako druhořadé si osvojil mistrovství v nějakém pozemském oboru. To je pak Pan Učitel!
Ach ano, tak takovou školu si představuji v nové době.
PS: pokud chcete zažít ve vlastních dlaních i srdcích, co tou mojí životní otočkou vzniklo, kupte si z mé dílny třeba kalimbu. Jestli jste nehudebníkem jako kdysi já, tak ona vám otevře dveře do zázračného světa harmonie.
PS2: budu rád za každý váš komentář a sdílení tady na FB
