Nahoď harfu a šíř krásu a radost

Dny Nahoď harfu jsou novou tradicí v naší zemi. Po světě se konají na začátku června jako Random Acts of Harping Day. O co se jedná? Kde můžete uslyšet harfu v těchto dnech? Jak vypadalo moje dobrodružství v roce 2024? To vše se dozvíte v článku. 

Šířit krásu a radost

O to mě jde v celé mé tvorbě a o to taky jde ve dnech Nahoď harfu aneb Random Acts of Harping Day. „Nahoďte harfu na záda nebo rudlík a vemte ji na veřejné místo ve svém okolí a sdílejte tak krásu harfové hudby těm, kteří možná nikdy neměli příležitost zažít ten nádherný nástroj naživo.

Buďte smělí, zváni jsou hráči všech úrovní! A není třeba jezdit na náměstí plná lidí, vyberte si jakékoliv místo, kde Vám bude příjemně a kde o to více překvapíte a uděláte krásný den lidem kolem!

Tak zněla pozvánka, kterou jsem šířil do české harfové komunity a tak jsem u nás zakládal tuto krásnou tradici, znějící už léta po celém světe.

O čem to je?

Představte si, že jedete z jiné části republiky a přijíždíte do ne úplně výrazného maloměsta. Je zamračený, hojně deštivý den. Vy vystupujete z autobusu a…

První co slyšíte je Labutí jezero. Nebo melodii z pohádky Kráska a zvíře. Nebo natahujete nohu z vlaku na perón a z dálky se ozývá známé sooooound…. of silence…

 Na harfu!

Chtělo to dávku odvahy, ale v Nahoď harfu jde o šíření krásy, radosti a taky překvapení – kde víc by Vás překvapila harfa než na maloměstském nádraží?

Harfa na nádraží

Když jsem přijel na autobusové nádraží nebyl tam vůbec nikdo. Má to smysl? Nehledám davy, ale přijel jsem hrát lidem… A mezitím vyšla z boční budovy starší paní uklízečka.

Aha! Pro ni budu hrát. Usadil jsem se s harfou a dokonce i ozvučením na nástupiště, aby mě dobře slyšela. A začal hrát Labutí jezero… a… NIC! Hmm, tak možná je hluchá. Po chvíli volá telefonem – hmm tak asi slyší…

Uběhly asi ještě další dvě skladby než se přiblížila se smetákem a jak jsem zjistil, tak opravdu měla už slabší sluch. Ale když jsem jí řekl, že na nádraží nikdo nebyl a já šel hrát jí, tak ta se tak rozzářila! A s radostí si sedla ke mně a poslouchala další skladby.

 Po chvíli přijela „Bára z Ostravy“, jak se sama představila. Starší paní velmi milého a radostného vzezření. A ta ze mě a mé hudby měla tak obrovskou radost! Byla přešťastná, velmi vděčná a já vím, že radost, kterou jsem jí udělal si nenechala pro sebe, ale nesla ji dalším lidem.

 

I s harfou je možné se pohodlně přesouvat

Hrál jsem pak ještě na dalších 4 místech, dokonce i v dešti pod mostem – pěším průchodem. Ještě pár let zpátky bych mne ani nenapadlo, že takové věci budou mým životem:

• Hraju na harfu
• Chodím s ní po městě nebo na procházku do přírody
• Harfy vyrábím!

Vyrábět harfy jen tak asi nebudete. Ostatní ale můžete dost snadno uskutečnit. S mojí podporou a komunitou, která pomalu, ale jistě v naší krásné zemi roste, to bude radost pro Vás i Vaše okolí.

A věřím, že příští rok si budeme vzájemně sdílet příběhy ze dne Nahoď harfu 2025 ♥

Pokud Vás to volá, ozvěte se nám přes kontaktní formulář nebo přímo na email: info@harmoniezvuku.cz.

---

Na závěr dodám, že přinášet krásu lidem má veliký smysl, i kdyby ji celý dav neviděl. I kdyby si pro ni musel někdo přijet až z druhého konce republiky. Protože krása vždy přitahuje krásu. A tak připomínám slova Johna Lennona – jehož „Here Comes The Sun“ jsem hrál v tom největším dešti 🙂

„Když uděláte něco vznešené a krásné a nikdo si to nevšimne, nezoufejte. Slunce vychází v plné kráse každé ráno, i když většina jeho publika ještě spí.“